V prvé řadě bych se chtěla omluvit za kvalitu fotek,
jsou staré osmnáct let a taky vybledlé, tak to tehdy s fotkami bylo.
Kocourek Mourek si nás vybral.
Někdy v roce 1998 jsem si všimla,
že u nás na zahradě vysedává krásný mourovatý kocour.
Myslela jsem si, že chodí za naší kočkou, ale seděl tam pořád.
Věšela jsem prádlo a kocourek mě hypnotizoval
svýma krásnýma oranžovýma očima.
Jednou jsem mu nabídla pohoštění a už byl náš.
Dlouhou dobu spával na seně a dovnitř nechodil.
Ne, že by jsme ho nezvali, ale prostě nechtěl.
Děcka ho pořád tahaly domů, ale to se mu nelíbilo,
až jednoho dne rezignoval a nabídku přijal.
Od té doby si to náležitě užíval.
Chodil ve vnukových botách ... né to kecám.
Na packách mu nevadily, asi ho hřály.
Tak mě napadá, že nejstarší vnuk už bude mít osmnáct.
Ten čas tak letí ...
Na okně jsme ještě neměli lištu
a květináče byly věčně vysypané na gauči.
Mourek byl krásně vypasený v pase měl padesát jako modelka.
Spokojeně spí po dobrém obědě.
Když mu bylo horko, hupnul do umývadla ...
Naše stará koupelna, fuj ta byla hnusná ...
To byl náš Mourek, co si nás vybral.
Někdy vám zase ukážu nějaké naše staré micinky,
které žily v minulém století.
Děkuju vám za návštěvu, či komentář.
Krásný den vám přeje
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jste hodní,
že jste si udělali čas a napsali mi komentář :-)
Jestliže nemáte účet na google, tak pro vložení komentáře zvolte možnost
"název/URL" (pouze kdo máte blog či webové stránky) nebo
"anonymní" (ostatní) - v tomto případě zanechte i svůj podpis, abych věděla, kdo byl na návštěvě.