Nedávno ...

... jsme měli na pár dní návštěvu, naši exšvagrovou.

Opět jsem se vydali na špacír, mrknout se, co je v naší dědině nového.

Když jsme měli děti malé a bydlela u nás, chodily jsme denně na procházky.

🌞

Vyšlápli jsme kopec, co je za našim domem.

Když jsem byla hodně malá, dům co je na obrázku hořel,

odnesl to i kaštan. Ale nedal se, obrostl znovu,

  ale že ho ošlehly plameny na něm bylo dlouho vidět.

Za tu spoustu let po požáru není ani památky.

Dům tehdy vzplál od blesku.

Začala veliká bouřka a šíleně pršelo,

paní co v tom domě bydlela, šla zrovna okolo nás 

a před deštěm se u nás schovala.

Z našeho okna bylo tehdy ještě vidět na jejich dům.

 Najednou zahřmělo, ozvala se obrovská rána

 a vyšlehl plamen z jejich střechy.

Vidím to jako dnes ...

Projdeme kousek lesem ...

... kolem místa našich saňovaček a bobovaček.

Mrkneme do dálky na protější kopec.

Třešňová a ořechová alej ...

Krásné bydlení na samotě u lesa.

Zvonička se od poslední procházky vůbec nezměnila ...

... pořád je okolo plot a zvon tam stále není.

Místo obilí, které tu bývalo naseté každý rok, září do dálky řepka.

Sedneme si na opravenou lavičku mezi poli

a budeme v procházce pokračovat příště.

Děkuju, že jdete s námi a budu se těšit, 

až se tu u lavičky sejdeme a budeme pokračovat v cestě.

Mějte príma den.

🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞🌞