💖Z Kožuškova

Bětuška ještě pořád chytá bronz na listopadovém sluníčku ...

Tváří se hodně důležitě. 

Po očku pokukuje jak uklízíme listí.

Jindy nás zase sleduje nenápadně ze střechy kůlny.

Už i Jonášek kontroluje naši práci ...

Tady jsem jim četla myšlenky, 

okukovali ještě tehdy neporytou zahrádku.

"Bětko, já se na to nemůžu dívat. 

Zima na krku a zahrádku nemají porytou.

Růžičky nezazimované, to je hospodárka."

"Jonášku, asi jim to řekneme, tak to dál nejde,

v kožušku cítím, že se blíží zima a tady se nic neděje."

Tak už víte, proč jsem ryla zahrádku hned ráno, 

jak jsem už nedávno psala. Dostala jsem kartáč od Bětky i Jonyho

a hned jsem to měla hotové.

Rychle jsem doryla i ten malý záhonek pod plotem,

co patřil kdysi našim děckám, když byly malé.

Jonáška jsem načapala na okně,

 jak něco sleduje ve dvorku.

No jasně, sedí tam ten černý drzoun, co se porval s Cvalíčkem.

Furt chodí provokovat.

Tentokrát se doma v ošatce na okně uvelebil Cvalíček.

Něco venku pozoruje ...

Jonášek opět v krmítku.

 Tentokrát tam spal natáhlý, ale jak jsem otvírala okno,

 že ho vyfotím, vzbudila jsem ho.
Škoda že jsem to nestihla, 

jak zvedl hlavičku měl na ksichtíku nalepené slunečnice.

Teď už tam jenom seděl a dělal jako že nic.

Ven z krmítka lezl pěkně pomaloučku a opatrně.

Pepan mě pobavil, když Jonyho sledoval, jak leze z krmítka, tak říkal:

"Tak to bych teda nedokázal."

Hned jsem si ho představila na místě Jonáška.

Brunda se válí na sedačce a libuje si, 

jak na ní svítí zapadající sluníčko.

Bětuška už opět spí v pelíšku pod radiátorem,

tam to krásně hřeje.

V osm večer už i ogaři kočičí dávno spí.

Krásnou a klidnou neděli přejeme z Kožuškova 

a děkujeme všem, návštěvám za nakouknutí na blog.

💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖