Jedno ráno jsem jako vždycky šla na její blog,
že se podívám na další milý příspěvek ...
Verunka uměla psát krásně a poutavě,
uměla krásně fotit, hodně lidí ji mělo rádo,
o tom svědčí i její návštěvnost na blogu přes 4 000 000 lidí.
To byla naše milá, dobrosrdečná Verunka, čistá dušička ...
... ano byla.
Když jsem otevřela to ráno její blog přejel mi mráz po zádech.
Bylo tam napsáno, že Verunka umřela ...
Hlava mi to nebrala, první myšlenka byla, že její blog napadl hacker
a je to hnusný vtip.
Podle komentářů si to myslelo víc lidí.
Já tomu, že už není mezi námi, pořád nevěřila
i přesto, že Verunce visel život mockrát na vlásku,
ale byla to bojovnice, tak jako její rodiče.
Další článek, co napsala její maminka Šárka mě ujistil,
že to není špatný vtip, ale holá smutná pravda.
Ještě v den, kdy odešla za svoji Baruškou nebíčkovou, jak ji nazývala,
dala na blog článek a fotky z dob, když byla malá.
Přijde mi, jakoby to podvědomě tušila a loučila se s námi.
Dívala jsem se na fotky v článku, tekly mi slzy ...
čekala jsem, že se proberu ze snů, ale bohužel.
Pořád na Verunku myslím a vzpomínám a je mi to hodně líto.
TADY je článek,
který dala sama Verunka na blog, jako úplně poslední.
Verunko, měj se tam nahoře hezky,
budeme na Tebe vzpomínat jenom v dobrém,
protože Ty si neuměla nikomu ublížit.
Byla si moc hodný človíček a rozdávala si všem radost.
Verunčini rodiče oznámili,
že budou na blogu pokračovat
a to určitě všichni přivítáte, tak jako já ...
🌸😢🌸😢🌸😢🌸😢🌸😢🌸😢🌸😢🌸😢🌸😢🌸😢🌸😢🌸
Libuško, je to přesně tak, jak píšeš, ani já jsem tomu nevěřila ani dosud nemůžu uvěřit, že je to pravda.
OdpovědětVymazatI mně Verunka přirostla k srdíčku její milou povahou, jejím prebentěním a láskou k rodičům a její
milované chlupaté Barušce. Velice mi to zasáhlo a také si nedokážu představit tu neskutečnou bolest,
co musí prožívat její rodiče. Je to moc smutné a na Verunku nikdy nezapomenu.Alča
Libuško, milé , procítěné a hlavně pravdivé, přesně takové jakou jsme vnímali Verunku, upřímnou, chápající a radost rozdávající . Já si tu krátkou krutou pravdu, že už Verunka není mezi námi rozklikla ještě na noc a to se mi to pěkně honilo hlavou, stejně jako náhoda nenáhoda posledního článku, také jsem to celé vubec nemohla pobrat, tolik jsme toho s Veru na blogu prožili, a tak jak u ní v komentářích zmiňuji, přišel mi její blog do cesty, právě když jsem sama takové pohlazení na duši moc potřebovala a právě u Verunky našla. A věřím , že tomu bylo i naopak, Verunka byla moc ráda za každý komentář a snad i ted podobně pomohou v těch nejtěžších chvílích jejím rodičům.
OdpovědětVymazatLibuško, i díky tobě tu bude Veru pořád s námi, kéž by ted ta velká děsící voda dokázala odplavit všechny smutky.
Také k tobě ráda nahlížím i když vždy nepíšu, myslím že tě Veru k založení blogu hodně inspirovala.
Jsi dobrá, že dokážeš vynést články pravidelně každý den. Jen tak dál, budu se těšit. Aťka
Libuško , moc krásně jsi to napsala . Když jsem tuhle smutnou zprávu četla , nemohla jsem tomu uvěřit, vlastně to nemůžu pobrat ještě teď . Píšu a brečím , každý den jsem četla její blog , moc mi chybí.
OdpovědětVymazatMusím říct, že mě napadlo to samé při čtení posledního Verunčina článku , jako by se loučila.
Na Verunku, vzpomínám a budu stále.
Jana
Je mi to moc líto ač jsem Verunku neznala a zpětně se podívala na její blog.Brečím s vámi všemi.Proč tak mladá
OdpovědětVymazatJitka
Libuško, k Verunce na blog jsem přišla náhodou a pak už jsem tam chodila pravidelně. Verunka, byla opravdu sluníčko nechtěla jsem uvěřit, že už není. Čím vším si tato rodina prošla a prochází je k neuvěření .Držím paní Šárce a panu Radkovi palečky ať už se vše obrací v jejich zdraví k lepšímu, protože se nyní potřebují navzájem. To zdraví pro vzájemnou podporu je hodně důležité. Na Verunku se zapomenout nedá,mě připomínala holčičku Blanku z DD,kterou jsem měla ve skupině. Byla moc nemocná,ale stále sluníčko 🍀
OdpovědětVymazatLibuško, byl to šok. Jsem v poslední době dost vytížená, na blogy tak často nechodím, ale v pátek jsem se zas chtěla trochu potěšit na Verunčině blogu a takováhle zpráva. Nemohla jsem uvěřit, stále dokola pročítala komentáře. Je mi tak líto Šárky a Radka, za ta léta se všichni stali mojí další, byť vituální, rodinou. Nedovedu si tu hrůzu ani představit.
OdpovědětVymazatTa shoda mě také hodně zaujala. Hlavou mi projíždělo hodně myšlenek, některé pak napsali rodiče na web.
OdpovědětVymazatED
K Verunce na blog jsem začala chodit poměrně nedávno, sledovala jsem zápas o život jejího tatínka a když už ho měly s maminkou konečně z nemocnice doma, tak jsem si oddechla, že všechno zlé už překonaly. Že se stane něco ještě hroznějšího, to je k neuvěření. Rodičů Verunky je mi nesmírně líto.
OdpovědětVymazatEva z Ostravy
Libuš, krásně jsi napsala smutné oznámení a zároveň rozloučení. Já jsem k Verunce také občas nakoukla, ale ne tak pravidelně. Těch smutných zpráv je najednou nějak moc. Možná si někdo vzpomene i na blog Evičky Huškové, psaný ještě na blog.cz. Když blog.cz skončil, Evička už chodila jen komentovat k ostatním.
OdpovědětVymazatPředevčírem jsem dostala smuteční oznámení poštou.
Libuško,tak to jsem v šoku.Já měla takovou radost že mají tatínka doma,že už bude jen dobře.Měla jsem už připravený pohled že ho v pondělí odešlu.To je tak kruté. Alča z Jbc.
OdpovědětVymazatAhoj Libuško,moc hezky jsi to napsala k Verunce jsem chodila strašně dlouho a přes ní jsem se dostala k tobě jsem ráda, že rodiče Verunky budou pokračovat.Iveta
OdpovědětVymazatTaké jsem její blog neznala a ty jsi mě na něj přivedla. Bohužel už pozdě. Ale ráda jsem si početla v množství jejích článků, byla opravdu milá ke všem a hlavně k rodičům. Měli toho naloženo v poslední době hodně, držím jim palce, aby to aspoň ve dvojici překonali. A tobě dík :-))
OdpovědětVymazat