🐁🐀Z Kožuškova

Dnes se vám hlásím já, Jonášek,

panička má hodně práce na zahradě, tak ji trošku helfnu.

Bude určitě ráda.

Moje ranní rozcvička.

Panička mě začala fotit, tak jsem ji zdrhnul.

S Cvalíčkem si hrajeme na schovku, 

ale už těch skrýši na podzim ubývá,

 takže se spíš jenom tak honíme po zahradě.

Když jsme z toho lítaní unaveni, 

tak si jdeme domů do teploučka schrupnout.

Já ležím taky v košíčku, kdyby jste si nevšimli,

jenom ho mám trošku malý, ale nevadí, čím menší tím útulnější.

Tak to my kočky máme.

Vyšlo sluníčko a Bětka se z radostí dala na okně do zpěvu ...

Uviděla paničku, tak zmlkla a jako že se nenápadně lísá o stěnu ...

Nakonec paničce taky zdrhla.

Ještě vám musím ukázat,

 jak jsem jí pěkně prohnal.

To si tak jednou seděla v zahrádce ...

... pomalu jsem se k ní plížil.

Ona mě zmerčila a přidala do kroku ...

Všimněte si mého ladného skoku. 

To mě panička vyfotila, když jsem byl zrovna v luftě.

Dál už panička nic nestihla, byli jsme v momentě za rohem.

Bětka to leknutí musela jít domů zaspat.

Brunda přes den pozoruje cvrkot venku jenom přes okno.

Čeká až zapadne sluníčko, aby mohla vyrazit ...

Tak jsem tu paničce udělal průvan ve fotkách, 

ta se bude divit.

Krásnou kožuškovskou neděličku přeju

a děkuju, že jste to moje mňoukání vydrželi až do konce.

🐁🐀🐁🐀🐁🐀🐁🐀🐁🐀🐁🐀🐁🐀🐁🐀🐁🐀🐁🐀🐁🐀🐁