❄️Blíží se Hromnice ...

... Na Hromnice musí skřivan vrznout 

i kdyby měl zmrznout.

Vyletěl skřivánek vysoko nad oblaka a zazpíval. Říkávalo se, kdo o Hromnicích slyší skřivana zpívati, bude šťasten. Ne nadarmo lidová pranostika praví "Na Hromnice si musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout". Toto úsloví je u nás literárně známé již z 16. století a o jeho původu jsou různé teorie. Skřivani k nám totiž přilétají v rozmezí zhruba jednoho měsíce, mezi 15. únorem a 15. březnem, a od příletu do konce léta je také nejlépe slyšet skřivaní zpěv.

Dokonce se o skřivánkovi mluví v jiné lidové pranostice už 21. ledna na svátek sv. Anežky Římské, patronky panenství a dětí: "Svatá Anežka když laskavá, vypustí z rukávu skřivana".

Nejstarší dochovaný důkaz o Hromnicích a skřivánkovi:

Ctibor Tovačovský z Cimburka je autorem spisu z roku 1457, který věnoval králi Jiřímu z Poděbrad a v jedné části textu se můžeme dočíst: Bude chtít vrch svého štěbetání učinit právě jako skřivan na Hromnice.

Z vysvětlení ornitologů vyplývá, že skřivánek se u nás výjimečně mohl opravdu objevit již 2. února, ale pouze v případě, že u nás panovaly velmi příznivé klimatické podmínky. V roce 1771 v Ostrém na Litoměřicku v severních Čechách lidé pozorovali skřivany už na Nový rok. V roce 1975, před 20. lednem ornitologové napočítali u Přerova 35 skřivanů a v okolí Bratislavy dokonce zhruba 100.

Pranostiky "zvířecí"

- Jak dlouho skřivan před Hromnicemi vrzá, tak dlouho po nich zmrzá.

- Na Hromnice - skřivánek přes hranice.

- Jak dlouho skřivánek před Hromnicemi zpívá, tak dlouho po nich bude mlčet.

- Na Hromnice musí skřivan na pole, budiž mu milo nebo ne.

- Na Hromnice se skřivan musí napít z koleje.

- Na Hromnice si musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout.

- Je-li na Hromnice jasno, bude málo housat.

- Na Hromnice slunce jistý, vejce čistý. (to znamená, že se vylíhne málo kačen, housat).

- Kdyby o Hromnicích napadlo jen tolik sněhu, co je na černé krávě znát, bude úrodný rok.

- Leze-li jezevec o Hromnicích z díry, za čtyři neděle zpátky zas pílí.

- Na Hromnice-li uhlédne jezevec svůj stín, jistě opět brzo zalézá do své peleše.

- Vyjde-li jezevec o Hromnicích z díry, za čtyry neděle zpátky zas pílí.

- Na Hromnice husa po vodě - na velikonoce po ledě.

- Na Hromnice má sedlák raději vlka ve chlévě i ženu na marách než slunce.

- O Hromnicích je hospodáři milejší vlk na dvorku, nežli slunce na obloze.

- O hromnicích teplo - medvěd staví boudu; o Hromnicích mrzne - medvěd bourá boudu.

- Když o Hromnicích svítí slunce, bude prý úrodný rok. Potřebuje svítit jen tak dlouho, nežli bys se čtyřmi páry koňů otočil.

Zdroj: ceskezvyky.cz

❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️

💕Jsme ...

Článek z Internetu, 

zaujal mě, souhlasím s pisatelem. 

💕Jsme poslední generace, která znala dětské dětství. Hráli jsme kuličky na zaprášeném chodníku, skákali přes gumu napnutou mezi nohama dvou kamarádek, lezli po stromech a stavěli bunkry z toho, co dalo okolí. Odměnou nám byl delší pobyt venku, trestem zákaz vycházek a to opravdu bolelo.

💕Neměli jsme mobily, ale věděli jsme přesně, kdo z kamarádů má dneska narozeniny. Vážili jsme si každého přátelství, protože nebylo „kliknutelné“ bylo vybojované, prožité, opravdové. Když jsme si ublížili, trápili jsme se, ne přes obrazovku, ale z očí do očí. A když jsme si odpustili, bylo to navždy.

💕Pohádka nebyla aplikace, byl to večerníček u babičky, šustění peřin a kakao v hrníčku s ouškem. A štěstí? To bylo schované v letní noci, kdy jsme si na dece říkali tajemství, která už dnes nikdo neposlouchá, protože každý spěchá.

💕Byli jsme dětmi, když bylo v pořádku být dětmi. Teenagery, když bylo dovoleno hledat, kým jsme. A dospělými, když přišel čas nést odpovědnost.

Ta doba už se nevrátí. Ale v nás pořád žije.

A tak si často říkám, jak je možné, že i když jsme tehdy neměli nic, měli jsme tolik. A možná právě proto jsme byli šťastnější. Protože lidskost byla cítit na každém kroku.

Zdroj: Internet

💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕💕

🐵Proč se říká ...

... Mít opici

O někom, kdo je pod vlivem alkoholu nebo přišel pěkně opilý, se někdy říká: „Přišel s pěknou opicí“ nebo „Má opici“ atd. Takový člověk se často chová nezvykle – bláznivě, neohrabaně či hlučně, podobně jako opice.

Jak se došlo k „opici“

Obraty, které spojují opici s pitím alkoholu, se objevují v mnoha germánských i románských jazycích. Opice je v nich často chápána jako zvíře nejpodobnější člověku. Příkladem je italština, kde se říká pigliar la monna („chytit opici“), přičemž slovo monna („opice“) pochází z tureckého maymun.

Souvislost rčení „mít opici“ s významem „být opilý“ lze hledat i v arabštině. Tam se slovo pro opici zvukově podobá výrazu pro „šťastný“, čehož arabská frazeologie využívá. Alkohol totiž často navozuje pocit štěstí a euforie, i když by se člověk za normálních okolností cítil spíše smutně nebo sklíčeně.

Tato euforie se pak může projevit chováním, které je spontánní, nečekané a trochu „divoké“ — tedy podobné tomu, jak si lidé tradičně představují chování opic (s omluvou skutečným opicím). Důležité je, že takové projevy opilosti jsou všude na světě velmi podobné: ať už v Arábii, ve Španělsku, Francii, Německu nebo u nás.

Zdroj: ceskezvyky.cz

🐵🐵🐵🐵🐵🐵🐵🐵🐵🐵🐵🐵🐵🐵🐵🐵🐵🐵🐵🐵🐵🐵

☃️Psala jsem to tu, ...

... že se ještě k vánocům vrátím.

Venku nám už stromeček nesvítí dlouho,

obrala jsem z něj i ozdoby z citrónu a jablíček,

nechala jsem jenom sněhové vločky.

Protože u nás minulý týden dost svítilo sluníčko,

přestal mi dělat radost i stromeček doma.

Donesla jsem krabice od baněk a pustila se do odzdobování.

Moc ráda to nedělám, ale šlo mi to rychle.

Kožušci mi nepomáhali, protože jsem měla zavřené dveře.

S nimi by to dopadlo ...

Lamety jsou v sáčku, může nastoupit Pepan,

 aby uklidil světýlka.

I nějaké čokolády tam zbyly. 

Dříve jsme stromeček schovávali, až tam nebyly žádné.

Hotovo. 

Krabičky jsou plné a budou rok odpočívat ve skříni.

Máme ještě i hodně starých baněk, 

některé už ani na stromeček nedávám.

Ale čeho si hodně vážím jsou zvonečky, 

léta už jsou na nich znát, ale krásně zvoní,

ty novodobé jenom chrastí.

A je uklizeno, vyluxováno.

Kytka stojí zase na svém místě ...

Jenom večer mi světlo z těch míst bude nějakou dobu chybět.

Jako dítě jsem si vždycky říkala - Zase musím rok čekat na další vánoce.

S přibývajícími léty, už je to jiné - Kolikpak, ještě takových vánoc zažiju?

Tak zase za rok,

vlastně už jenom za 11 měsíců.

Děkuju všem, kdo se přišel podívat 

a dnešní článek shlédl až do konce.

Slibuju, že už s vánoci dám pokoj až do prosince.

Mějte príma den.

☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️☃️

❄️Okénko do kuchyně 563.

Polívku si uvaříme s květákem a pohankou.

Smažený květák s bramborovou kaší a ledovým salátem.

Moc jsme si pochutnali, byl výborný na to, že je leden a je ze skleníku.

Ještě jsem měla v mrazáku krůtí maso, co jsem kupovala na vánoce.

To jsem celá já, raději ho koupit víc, než by pochybělo,

 když nás bylo k obědu hodně.

Tentokrát jsem si upekla křídlo, tam bylo masa. 

Pepan měl kus horního stehna 

k tomu zelí a tentokrát knedlík pro změnu zase houskový.

Ta opečená anglická slanina to je ňamina. 

Celou dobu na nás dohlíželi kožušci, 

pak si taky pošmákli i sousedovic pejsek Tomi dostal kostičku.

Na ledvinky jsem měla chuť už dlouho.

Nejraději je máme s bramborovou kaší a ostružinovým kompotem.

Špagety s omáčkou a sýrem, 

jsou taky výborná rychlovka.

Ke kávě jsme o víkendu měli jablečný závin,

protože ve sklepě ještě pořád nějaká jablíčka jsou.

Děkuju, že jste se přišli mrknout do mého kuchyňského okénka

a přeju príma den.

❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️

⛄Pro lepší náladu

Víte jaký je rozdíl mezi dětstvím a opilosti?

Žádný. Vy si nic nepamatujete,

 ale všichni okolo mají fotky a videa.

⛄

Povídá farář u zpovědi:

"A víš synu, že se dá zhřešit i myšlenkou?"

"Vím, otče, ale není to ono."

⛄

Velitel učí nováčky a říká:

"Vojáci, voda se vaří při 90°."

Tu se přihlásí jeden nováček a říká:

"Veliteli, my jsme se ve škole učili, že se voda vaří při 100°"

Velitel se zamyslí a povídá:

"Moment, přesvědčím se."

Chvíli listuje v knize a pak říká:

"Máte pravdu vojáku, 90°je pravý úhel."

⛄

Pepíček prosí maminku:

"Mami, prosím, dej mi dvě stovky!"

"Je ti vůbec jasné, co dnes znamená stovka?"

"Jasně. Proto chci hned dvě!"

⛄⛄⛄⛄⛄⛄⛄⛄⛄⛄⛄⛄⛄⛄⛄⛄⛄⛄⛄⛄⛄⛄⛄⛄

 

❄️Z Kožuškova

Tož pustíš nás domů?

Zebou nás pacičky, tak si pohněte!

Vůbec se nedivím, že je jim zima.

Jonášek číhal na mezi na myš dobrou hodinu.

Pokaždé jak jsem se podívala z okna tak seděl na stejném místě,

jednu chvíli už měl i pacičku nachystanou, že myšku lapne.

Nevím, jestli chytil, dělal s tím tajnosti.

Pak už seděl za plotem, ale myš tam sebou neměl.

Bětuška je širší než delší.

Když obědváme jsme pod dozorem. 

Jak zjistí, že se fotí, dělá že ona nic.

Cvalíček čeká, až se Jonášek vyspí, rád by s nim šel zase ven.

To si počká, Jonášek je od mala velký spáč.

Tady je to zase naopak, šlofíčka si dal Cvalík.

Mezi spaním je třeba trošku jazýčkem načechrat kožušek.

Raz, dva tři ... obrátit na druhý bok, 

aby nebyly proleženiny na kožušku.

Mají už naspáno do zásoby i na léto.

I Brunda sem tam vyhlídá z okna, venku letos ještě nebyla.

Přece si nenechá promrznout svoje staré kosti.

V létě, to bude jiná, až budou otevřená okna.

Ale válet se na zemi taky není špatné.

Byla venku o vánocích.

Sedí tu s Bětkou a ani se na sebe nemračí, 

tak honem jim otevřít, než se poškorpí.

Tak se zahřívá Bětuška, když přijde zmrzlá z venku.

Dostala jsem od ní sprdunk, že mám otevřenou ventylačku

a jí fučí na prdélku.

Tak jsem se zahřála, bylo mi už vedro na makovičku ...

Pěkně se v pelíškách střádají. 

Krásnou poslední lednovou neděli.

To to letí, co? Nedávno jsme měli vánoce.

Všem návštěvám děkujeme, že jste přišli a pobyli.

❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️

❄️Kde a jak ...

 ... sýkorky v mrazech nocují. 

Přeci jen, noční teploty právě teď padají k téměř minus dvaceti a příroda vytápěnými ptačími ubytovnami nedisponuje.

Jak tedy sýkorka přežije mrazivou noc?

Ještě na počátku osmdesátých let panovalo mezi ornitology přesvědčení, že malí ptáčci přežívají zimu v úkrytech hlavně díky zvýšenému metabolismu. Předpokládalo se, že si ptáček přes den vytvoří tukovou zásobu. Díky ní si pak i v noci udržuje svou stabilní denní tělesnou teplotu přibližně čtyřicet jedna stupňů. Přežívá tedy díky neustálému spalování tuků. Úkryty, kterými jsou dutiny stromů, husté porosty chráněné před větrem či ptačí budky, slouží ptáčkům hlavně jako ochrana před větrem a predátory.

Nástup technologických možností v podobě miniaturních teplotních dataloggerů, měření spotřeby kyslíku či použití mikrokamer na počátku tohoto tisíciletí zásadně přepsal pohled na zimní nocování a především fyziologii sýkory koňadry.

V souladu s původním zjištěním si sýkorka před nocí vyhledá úkryt. Teplota v úkrytu může být o pět až patnáct stupňů celsia vyšší než venku. Po usednutí v úkrytu se sýkorka načechrá. Zvýší tak izolační vrstvu vzduchu. Zastrčí zobák do peří. Minimalizuje odkryté části tělíčka.

Nyní na řadu přichází nové zjištění, kterým je řízená noční hypotermie. Sýkorka se navzdory původním zjištěním nesnaží udržet svou běžnou teplotu jednačtyřicet stupňů, ale cíleně si teplotu sníží průměrně o pět stupňů. Při vysokých mrazech bylo zaznamenáno snížení až o deset stupňů. Snížení tělesné teploty výrazně sníží rozdíl vůči okolí. Omezí tepelné ztráty a, co je důležité, sníží metabolickou spotřebu o dvacet až třicet procent. Metabolismus zůstává aktivní, i když omezený. Nyní u sýkorky dochází k poklesu srdeční frekvence, nižší spotřebě kyslíku a zpomalení biochemických reakcí. Odborně se tento stav nazývá mělký torpor. Nejde o spánek podobný savcům.

Moderní výzkumy ukazují, že tělesná teplota sýkorky během noci není konstantní. Dle zbývajících tukových zásob, aktuální teploty a délky noci se jemně upravuje. Při extrémním chladu dochází ke krátkým svalovým mikrotřesům, dočasnému zvýšení teploty a následnému opětovnému ochlazení. V tomto jde o aktivní řízení, ne o pasivní přežívání.

Nejnebezpečnějším okamžikem pro sýkorku je svítání. Po hypotermii musí sýkorka během krátké doby opět zvýšit teplotu na svých čtyřicet jedna stupňů. Při tom spotřebuje velkou část zbylé energie. Potom musí okamžitě začít hledat potravu. Pokud potravu nenajde, po přežité noci umírá. Často se tak děje během prvních hodin dne.

Další malí ptáčci to mají podobné. Větší trochu jiné. Nejzajímavější je pak kolibřík, ke kterému se jednou dostanu v souvislosti s Amazonií. Nyní však zpět k sýkorkám a dalším zajímavostem.

Sezónní upgrade mozku. Tak nějak bych nazval zjištění, že se sýkorkám s přicházející zimou, respektive chladným počasím, mění mozek. Ne metaforicky, ale skutečně, objemem, strukturou i funkcí.

Dlouho se předpokládalo, že mozek dospělého obratlovce je víceméně neměnný a změny chování jsou jen funkční, ne strukturální. Výzkum sýkorek a několika dalších ptáků to vyvrátil. Mozek sýkorky se během roku mění fyzicky. Změny se netýkají celého mozku rovnoměrně, ale především oblasti hipokampu, která má na starost prostorovou paměť, orientaci v prostředí a ukládání informací o zdrojích potravy.

Opakované výzkumy prokázaly, že s příchodem podzimu se hipokampus zvětšuje, zvyšuje se hustota neuronů a přibývá synaptických spojení. Nárůst objemu mozku může být deset až třicet procent, což je neskutečná hodnota.

S takto vytuněným mozkem je sýkorka během zimních měsíců schopna snadno si zapamatovat místa s potravou, časovou dostupnost potravy i své skrýše a že jich mají. Nadto si pamatují své konkurenty. Sýkorka tak nějak ví, kteří ptačí sousedé jsou v pohodě a kteří ne. Kteří ji často vyhánějí, obsazují jí krmítka a kterým je tak potřeba se vyhnout.

S příchodem jara, kdy se potrava stává dostupnější, se mozek, konkrétně oblast hipokampu, sýkorek opět zmenšuje. Redukují se neuronová spojení a vůbec se snižují energetické náklady na jeho údržbu.

Spolu se zmínkou o rozpoznávání konkurentů se váže i další vědecká zjištění a to, že sýkorky dokážou rozpoznat konkrétní lidské jedince dle jejich obličeje. Ač se to nezdá, sýkorky vědí, kdo jim sype slunečnici a kdo je pro ně hrozbou. Nedívají se, jak je člověk oblečen nebo jakou má postavu. Dívají se přímo do tváře, do očí. Jednotlivé lidi si sýkorky pamatují týdny až měsíce.

Ačkoliv sýkorky u krmítka vnímáme jako symboly čisté radosti, příroda nám skrze ně dává i jednu drsnou lekci. Pokud je zima skutečně krutá a sýkorka koňadra vyčerpá své tukové zásoby, odloží svou masku strávníka slunečnic a ukáže tvář predátora.

Vědci zdokumentovali případy, kdy sýkorka v jeskyních cíleně vyhledává zimující netopýry. Ty napadne, rozklovne jim lebku a sezobe jejich mozek. Proč mozek? Protože je to energeticky nejbohatší část těla, čistý tuk a bílkovina, která sýkorce zajistí přežití další mrazivé noci. V extrémním hladu se koňadra nezdráhá napadnout ani jiné drobné ptáky u krmítka.

Tento stín, který s sebou sýkorka bez většího povšimnutí lidí nese, nás učí důležité věci: příroda není černobílá a přežití v mrazu není zadarmo.

Zdroj: Internet Fb

❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️