Včera jsem vzpomněla kožušky,
jak nás odposlouchávají, když je u nás návštěva.
Sedí z vykulenýma očima a hledí na nás. Jakmile se otočím a fotím je,
tak se Cvalík podívá jinde a Jonáš přivře (kameru) oči.
Připadáme si, jak v seriálu návštěvníci ... oko jedna ... oko dvě."Cvalí, ještě nás sledují?"
"Nedívej se na ně a dělej jakože nic""Dobře, tak už se na ně dívat nebudu.""Jde nám ten nezájem dobře, co?"
Jonášek netrpělivě čeká, až ho někdo pustí domů.
Bětuška všechno kontroluje pěkně z výšky.Z opěradla židle se pomalu sveze na stůl a dělá, jako když se nic neděje.
Když ji napomenu a řeknu ji, ať jde dolu, tak je se mnou hned hotová ... ... a za blbce jsem tu zase já.
Na pár hodin máme klid, nikdo nechce ven ani domů. Cvalíček usnul v krabici ...
Jonášek spí na křesle.
Brunda se umývala v kuchyni na zemi ...
... až z toho usnula.
Bětka nakonec poslechla, šla ze stolu pryč.
V ošatce je to přece jenom pohodlnější.
To je z dnešního Kožuškova všechno,
jsme taky zasněžení, tak jako asi všude.
Mějte se krásně a děkujeme,
že jste se na nás přišli podívat,
máme radost i s naší paničkou.