Podzimní kožuškování

To byly časy, když bylo teplo a kožušci si užívali.

Cvalíček čekal na Jonáška, až se vyspí.

Cvalíček usoudil, že je lepší se na to počasí někdy dívat jenom z okna.

Na schodech je to super, hlavně, když tam svítí sluníčko.

"Bětko, co za mnou lezeš?"

"Cvalí, nenechej se rušit, jenom si tu posedím a zase půjdu."

"Co mě rušíš, stačí když mi tu šustí listí, 

co padá ze stromu a k tomu ještě ty!"

"Tady snad bude klid a nikdo mě nebude rušit.

Na Matyho oblečení se docela dobře leží.

Už slyším, že se někdo škrábe do okna, kdopak mě jde budit?"

Je to Jonášek, právě skáče do okna z barelu s vodou.

Za skřínkou mě nikdo nenajde, tam je super poleženíčko.

Omyl, obsazeno, tak se jde jinde.

"No co? Jenom to tu hlídám."

"Prý jedeme na očkování. Já se raději budu dělat, že spím."

"Pusťte nás ven, je tu málo místa!"

"Nikde nejedeme, slyšíte? 

Tak dobře, ale celou cestu budeme žalostně mňoukat."

Brundu nezajímá, co se děje přes den, ta ožívá až večer.

Na zahradě ji zastihnu málokdy, když jde ven tak zdrhá směrem ke školce.

Kdo ví, kde tráví večery. Třeba u nás jenom spí a žere 

a noci tráví s nějakým šikovným kocourem. 

Hold má to v krvi,  její mamka byla toulavá bez domova.

Bětka by se ráda dostala domů, otevřené okno chybí nejen jí.

"Jak, co tu dělám se špinavýma nohama?

 No a co, prošla jsem se příkopem."

Hezkou a klidnou neděli.

Děkujeme, že jste dnes opět přišli zkontrolovat Kožuškov.

💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖