Tak teda pokračujeme ...

... v návštěvě Hukvaldské obory.

V dutém stromě je vyřezaný párek sov.

Tady asi taky někdo bydlí.

Liška Bystrouška je v obležení.

Ono u ní bývá vždycky dost lidí, ale zrovna dnes nebyla šance si ji vyfotit.

Říkali jsme si, že se tu zastavíme až půjdeme zpět.

Ale bohužel, někdo tam seděl od doby co jsme tu šli okolo.

Takže liška aspoň z dálky.

Na kostele sv. Maxmiliána krásně svítil v odpoledním sluníčku zlatý křížek.

Jelikož jsme jeli až po obědě, tak máme chuť na kávu a něco dobrého k ní. 

Je tady cukrárna, kde si vždycky něco vybereme. 

Tentokrát jsme si nevybrali, vitrýna zela prázdnotou.

Nojo, měli jsme jet ráno, teď už všechno návštěvníci snědli.

Šli jsme tedy dál, ale i tady, bohužel nic.

Jenom spousty lidí a všude obsazeno.

Šli jsme se nakonec podívat do kavárny na bývalé faře.

Kdysi tu nahoře v patře byl obchod s textilem, ale to už je hodně dávno, 

kdy jsme s babičkou chodili po starých vyšlapaných schodech nahoru.

Měli jsme štěstí, zrovna se uvolnil venku na terase stůl.

Ochotná servírka nám hned donesla láhev s čerstvou vodou a skleničky.

Voda, tady na Hukvaldech je vynikající. 

V kopci pod hradem jsou vodojemy, ty zásobují celou vesnici i okolí.

Foto: internet

Vzpomínám si, že jako malá, jsem neměla dobrý pocit, 

když jsem slyšela ve vodojemu kapky vody.

Jako děti jsme totiž lítaly po oboře hodně rády.

Babička měla roubenku hned u zdi, kterou je oplocená obora.

U zdi stál pořád žebřík, takže jsme byly v oboře raz dva.

Vodovod je tu zavedený od 50. let,

 pro mě to byla vzácnost pustit si vodu z kohoutku,

 to jsme tehdy ještě doma neměli, když jsem byla malá.

Jak jsme přijeli k babičce, hned jsem byla u umývadla a čabrala se,

 jak říkávala babička.

Pustila mi vodu malým čůrkem a já umývala umyvadlo a umývala.

Nechala jsem toho, až mě ozýbaly ruce.

Teď je to úsměvné, že mi jako malé stačilo pustit vodu a byl ode mě klid.

O dnešních dětech se to říct nedá.

Ale to jsem hodně odbočila, jdeme zpět do kavárny Na faře.

 Dali jsme si kávu byla výborná.

A něco k ní.

Musím pochválit, přijemné posezení, příjemná obsluha.

K babiččině roubence jsme se podívat nešli, všude chodilo procesí lidí,

každý chtěl využít krásné počasí v posledním prázdninovém týdnu.

Špatně se mi fotilo, nerada fotím, mezi lidma.

Zašli jsme aspoň do zámeckého parku, 

chtěla jsem se podívat na dům, kde jsme bydleli.

Už ho moc vidět není, když je na stromech listí.

Ale vypůjčila jsem si dvě fotky z internetu.

Tak tady jsem strávila první rok svého života.

Kdysi byl park průchozí, východ byl hned u domu.

Byl to dům zahradníka a my tam bydleli, ještě s jednou rodinou na podnájmu.

Ještě před pár lety jsem se tam zastavovala za paní,

 co jsme s ní bydleli, dnes už mě tam nikdo nezná.

Tak jsem si zavzpomínala, ale letošní výlet nebyl moc relaxační.

Všude spousty lidí a klidu jsme si tu moc neužili.

Hold je jiná doba.

Kdo si chce užít v oboře klid a relax, 

tak rozhodně nejezdit o prázdninách.

Děkuju, že jste vydrželi až do konce našeho výletu

 a mých vzpomínek.

Mějte klidný den a pohodu.

🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂