🍂🍁🍄Konečně jsem se dočkala ...

... a mám po osmi letech nově očalouněný jídelní kout.

Naposledy jsme ho čalounili před osmi lety,

fotka je ze září 2016.

Už tam bylo hodně potahů za těch 44 let, co ho máme.

👇

S Pepanem jsme, všechno rozšroubovali,

 natřeli konstrukci ... 

Přijela dcera a mohli jsme se pustit do práce,

však potahová látka už čekala doma 4 měsíce.

Bez Bětky se to samozřejmě neobešlo,

radila, kibicovala s ničím nebyla spokojená.

Zkoušela kvalitu, jestli jsem koupila dobrou látku.

I za tu pavučinu, co má za sebou mě sprdla.

Na pomoc nám přišel i Pepan.

Přitloukal cvočkama ušitou látku a šrouboval dohromady.

Cvalíčka naše práce vůbec nezajímala,

celou dobu spal v kuchyni na křesle.

Další kontrola, Brunda.

Přišla zjistit,

jestli už bude mít konečně hotovou židli,

 aby si mohla na ní pod stolem lehnout.

Tady už to Bětka vzdala a usnula.

Zjistila, že na její rady stejně nedáme 

a tu pavučinu musela nakonec uklidit ona.

Když šla ven, lehl si místo ní Jonášek, 

aby to taky vyzkoušel.

Dlouho se na místečku neohřál, 

i když tam bylo místa dost pro oba, Jonáška vyhnala.

Hotovo

Príma den 

a všem návštěvám děkuju, že jste přišli.

🍂🍁🍄🍂🍁🍄🍂🍁🍄🍂🍁🍄🍂🍁🍄🍂🍁🍄🍂🍁🍄🍂