🍂🍂Jak to ...

... tak vypadá, zima se blíží.

Na Radhošti i pod ním přijel Martin na bílém koni.

U nás i když sníh nemáme je to ve vzduchu cítit.

Je čas na přikrytí růžiček.

Mini růžička už spí pod chvojím z uřezaných chvojek.

Také velké růžičky už jsou přikryté.

Vysvitlo na moment sluníčko ...

I záhonek pod okny se uložil k zimnímu spánku.

Klematis jsem taky trošku přikryla, nerada bych o něj přišla.

I Chryzantémy, když jsem je nepřikrývala, nikdy se jara nedočkaly.

Zahrada osiřela ...

Aspoň z kuchyňského okna mám veselejší pohled.

Za chvíli venku pod oknem zasvítí vánoční stromeček.

Pohodový středeční den

a všem návštěvám moc děkuju,

 že se u mě zastavily a nakoukly do mého blogu.

🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂

🍴🍎Okénko do kuchyně 449.

 

Polívku si dnes uděláme s pohankou.

Dále bude sekaná ...

... s bramborovou kaší.

Pepan s jabkovým kompotem ...

... já s ledovým salátem.

V sobotu bylo Martina,

měli jsme tak, jako každý rok Martinské rohlíčky s mákem.

Někdo jim říká Martinské podkovy,

ale ty moje tak nevypadají, snad jenom když jsou neupečené ...

Když je vytáhnu z trouby jsou to takoví bumbrlíčci.

Však se říká - jaký pán taky krám ...

Na tvaru nezáleží, 

docela brzy byly talíře prázdné, takže asi chutnaly a to je hlavní.

Pohodové úterý 

a všem kdo dnes nakouknul do mého okénka ze srdce děkuju, 

mám z toho radost.

🍴🍎🍴🍎🍴🍎🍴🍎🍴🍎🍴🍎🍴🍎🍴🍎🍴

🍂🍂Pro lepší náladu 18+

🍂

🍂

🍂

🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂🍂

💖Z Kožuškova

Bětuška smutně obchází zahrádku ...

Sem tam se polísá o okrajník, tak jako vždycky, 

ale ten už není vyhřátý od sluníčka jako v létě.

Chodí výhradně po dlaždičkách, 

kdepak nožičky už v mokré trávě studí.

U rozmarýnu to sice krásně voní, ale ležet se už u něj nedá, kdepak ...

Na Bětušce je vidět, že už ji to venku nebaví,

když ji nehřeje sluníčko.

Jonášek se válí v ošatce na okně ...

Tady je lebeda jak mu zespodu hřeje radiátor.

Jonášek vidí, že jde domů zmrzlá Bětuška,

 jako gentleman ji uvolní místo v ošatce.

Bětuška té nabídky hned využila ...

... a spokojeně spala až do večera.

Jonášek šel ještě na chvíli ven, 

ale bylo mu zima, za chvíli čekal u dveří.

Cvalíček taky hledal na podzimní zahradě nějakou zábavu, ale marně.

Vydal se někam na špacír ...

... dlouho mu to nevydrželo a byl zpět v zahradě.

Jonášek už Cvalíčka čeká doma v křesle.

Ten se neroztahuje, ale pěkně nechává prostor,

 aby si k němu mohl i Cvali lehnout.

A už chrupkají krásně spolu ...

To je príma teploučko, jak jeden druhého hřeje.

Brunda na mě byla naštvaná, že jsem ji nevyprala polštářek ...

Dala mi to najevo tím, že si na něj nelehla a čekala až ho vyperu.

Jasně, že jsem ho šla hned vyprat, 

než uschnul, tak se vyvalila na zem v kuchyni.

U dnešního psaní nade mnou měl dozor Jonášek, nevydržel a usnul.

Doufáme, že vy jste u našeho článku neusnuli a došli až sem.

Moc vám za to děkujeme a přejeme pohodovou neděli.

💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖💖

✨Legenda o ...

 ... sv. Martinovi.

Pocházel z území dnešního Maďarska, kde se roku 316 narodil důstojníkovi římské posádky. Otec mu dal jméno po římském bohu války, Martovi. V Itálii začal sv. Martin vojenskou kariéru a jako voják se dostal do Amiens v Galii.

V legendách se vypravuje, že za velmi nepříznivého počasí, když byl kontrolovat vojenské hlídky, se u městské brány setkal s polonahým žebrákem, který prosil o almužnu. Uvádí se, že Martin neměl sebou peníze, ale celým srdcem cítil s tímto chuďasem, třesoucím se zimou. Nerozpakoval se a mečem rozpůlil svůj vojenský plášť, aby ubožáka ochránil před následky prochlazení. Příští noc spatřil Martin Ježíše, který byl oděn půlkou pláště. A uslyšel, jak Ježíš říká andělům: „Tímto pláštěm mě oděl Martin, který je teprve na cestě ke křtu.“ Pro Martina to byl zážitek natolik silný, že opustil vojenskou službu.

✨

Svatý křest přijal o Velikonocích v r. 339 a začal žít v ústraní, ve skromnosti a pokoře. Usadil se u města Poitiers, kde založil klášter, zřejmě nejstarší v západní Evropě. V roce 371 byl zvolen biskupem v Tours, proto bývá nazýván Martin z Tours. Dožil se 80 let a zemřel při pastorační návštěvě v Candes 8. listopadu 397. Po řece Loire bylo jeho tělo přepraveno do Tours a 11. listopadu, za mimořádně velké účasti lidu, uloženo, jak si přál do prostého hrobu mezi věřícími. V čele pohřebního průvodu šlo údajně na dva tisíce mnichů a zasvěcených panen. Ve Francii mu prý bylo zasvěceno přes 3600 kostelů a klášterů a stal se i patronem Francie. U nás je sv. Martinovi zasvěceno 145 kostelů a kaplí.

Sv. Martina si vybrali za svého patrona vojáci, hlavně ti, co jezdili na koních, dragouni a husaři. Také je ochráncem koní. Dále je patronem řemeslníků jejichž práce nějakým způsobem souvisela s vojenstvím a koňmi, jako jsou kováři, zbrojíři. Stal se i patronem žebráků, tkalců, koželuhů, krejčích, hoteliérů, cestovatelů, vězňů, pastýřů, vinařů, abstinentů. V lidové víře je sv. Martin považován za ochránce domácích zvířat, a patří mezi ně i husy.

https://www.ceskezvyky.cz/.../11-11-svatomartinske-tradice/

✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨

✨Husy sv.Martina

A zde je odpověď,

proč na sv. Martina končí husy na pekáči

Anebo je to úplně jinak?

Spojení svatého Martina a husí se stalo tématem úsměvných legend a pověstí. Jedna z nich praví, že svatý Martin, který měl být jmenován biskupem, se z vrozené skromnosti před takovou poctou ukryl do husince. Husy svým kejháním Martinovu skrýš prozradily, což byl pádný důvod, aby skončily na pekáči. Druhá pro změnu uvádí, že husy svým hlučným kejháním rušily Martinovo kázání, a tak si svůj trest odpykávají na svatomartinské tabuli.

A jak to bylo u nás?

Českou verzi toho, jak se husí pečínka stala součástí svatomartinského posvícení vypravuje pověst (podle J. Svátka). Kníže Oldřich zabloudil jednoho dne v hlubokých křivoklátských hvozdech. Nemohl najít cestu, kterou by se dostal z hustého lesa. Po celodenním bloudění, utrmácený, vyčerpaný a vyhladovělý narazil na uhlíře. Uhlíř, který viděl, jak je Oldřich vyčerpaný, dovedl ho nejprve k sobě a nabídl mu pečenou husu se zelím. Nevěděl, že jeho host je český kníže. Po husí pochoutce se uhlíř s hostem rozloučil a vyvedl Oldřicha z lesa. Na oplátku pozval kníže Oldřich uhlíře na návštěvu do Prahy. Uhlíř dorazil na Pražský hrad právě na svátek Martina. Kníže ho uvítal a pohostil stejně, tedy rovněž husou, a přikázal, že v ten den, 11. listopadu, se musí všude v Čechách podávat pečená husa. Můžeme tedy hovořit o knížeti Oldřichovi jako zakladateli „českého martinského posvícení“.

www.ceskezvyky.cz

✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨✨